Na co pozor ve vývoji dětí

Každý člověk se vyvíjí zcela individuálně, ale pro lidský druh existují určité společné mezníky v psychomotorickém vývoji, kterými se řídíme při vyšetření a prognóze u každého dítěte

Pokud miminko ještě v 8 týdnech výrazně točí hlavičku k jedné straně.

Pokud miminko ve 3 měsících nepase koníky tak, že by se opíralo o lokty s hlavou v ose, nebo dokonce přepadává, na bříšku skoro nevydrží.

Pokud dítě ve 4 měsících neuchopuje hračku oběma ručkama symetricky, když mu jí nabídnete ze strany, ale výrazně jednu preferuje.

Když se s miminkem včas nezahájí cílené cvičení, problém v motorice bude pokračovat a prohlubovat se. Pohyb zůstane nedokonalý, redukovaný.

Svaly se  nezaktivují symetricky a budou páteř i velké kosti táhnout v jiných směrech než u dětí se správným motorickým vývojem.

My to poznáme dále: dítě nebude symetricky nakračovat kolínkem na bříšku, když bude ve 4,5 měsíce uchopovat hračku. Nebude se v 5 měsících vzpírat na rukách napnutých v loktech a v šesti měsících se nebude ladně otáčet ze zad na bříško.

Ani později se problém bez cvičení zcela neodstraní, dítě nepoleze symetricky, a nebo nepoleze vůbec v 8 měsících a bude jen plazit, ani neudělá šikmý sed, dokonce ani nebude sedět v 9 měsících s nožkama nataženýma před tělem  (volný sedu, spíše si bude páčit kyčle v překážkovém sedu). Stoj a obkračování bude také asymetrické.

Mnohá miminka se motorickým vývojem protlučou, a protože jsou inteligentní, všechno zvládnou co do kvantity, jako jejich vrstevníci, kvalitu ale sami nevytáhnou a jak ukazují empirická pozorování, nejsou sto ji ani sami bez cvičení dosáhnout. Takové děti pak ve třech letech či o málo později přicházejí s vadným držením těla a plochýma nohama (ploché nožky však nejsou důsledkem vždy laxicity vaziva, ale špatného postavení v kyčelním kloubu což je opět svalová záležitost, která se s miminkem táhne od malinka).

Problémy batolecím věkem nekončí, naopak táhnou se s dítětem a v pubertě a v růstových spurtech se mohou projevit jako značné bolesti, vznikem skoliózy páteře a větší úrazovostí, či až v dospělosti předčasnými degenerativními změnami na velkých kloubech a páteři, které povedou ke snížení kvality života.

Tedy suma sumárum, pokud dítě není ohrožené centrálně, ale přesto vidíme odchylky už mezi 8 týdnem života a 3 měsícem, můžeme hodně ovlivnit tím, že s minkem budeme cvičit, v pozdějším věku se již cvičením jak mozek, tak svaly ovlivňují mnohem obtížněji a efekt je mnohem menší. 

Nejde tedy o to, jestli dítě bude chodit či ne, při vyšetření je patrné, že dítě chodit bude, ale jak se mu bude chodit, jak dlouho v životě bude chodit a co ho při chůzi všechno bude nebo nebude bolet.

U předškolních dětí se nejčastěji řeší ploché nožičky, vtáčení špiček, valgózní postavení hlezenních kloubů (vnitřní kotník propadá). Při problémech s nohama a chůzí pomůže diferenciální diagnostika, jestli je problém jen ve vazivu a stačí doporučit dobrou obuv, anebo je postavení nohou jen výsledkem nedobrého postavení kyčelních kloubů a pánve a je potřeba cíleně cvičit.

Již v tomto věku lze zachytit děti s idiopatickou skoliózo, dále mohou mít předškolní děti s vadným držením těla, zejména trupu a ramenních a kyčelních kloubů. Dětem pomůže zlepšit držení těla a svalovou koordinaci cílené cvičení. V tomto věku již děti dovedou dobře spolupracovat.

Školní děti mívají některé bolesti pohybového aparátu a hlavy spojené se stresem, ale zároveň, jsou daleko více staticky přetížené dlouhodobým sezením ve škole a pak i doma u PC, což u nich vede k vývoji vadného držení těla a narůstajícím bolestem, které nemusejí být zcela vědomé, ale zato se často projevují poruchami pozornosti ve škole, menším výkonem a větší únavou.

Děti, které aktivně sportují, se dostávají do oddílů a musejí často trénovat na závody, jinak jsou ze sportovních kroužků vyloučeny – protože sport stejně jako většina hodnot včetně školy – je měřen pouze výkonem a nikoli zážitkem a prožitkem pohybu a radosti s týmové práce. Velké statické přetížení sezením ve škole střídající se s několikahodinovým přetěžujícím a často nerovnoměrným tréninkem vede k prohloubení svalových dysbalancí, vadnému držení těla a bolestem.

Těsně před nástupem puberty u dětí dochází k růstovému spurtu, s nástupem puberty začínají hormonální bouře, které s sebou nesou rychlé změny svalstva a tělesných proporcí, což u většiny dětí vede k přechodné svalové inkoordinaci, která, zejména pokud se věnují spotu, dítě zasahuje i emočně. Kromě toho, často v tomto náročném období dochází k úrazům.

Vhodnou prevencí je opět zmapovat koordinační schopnosti i držení těla dítěte, a pokud je to přínosem cíleně cvičit či upravit pohybový režim. Pokud má dítě bolesti, či u něj již došlo k úrazům, je fyzioterapie nezbytná.

Desetiletou klinickou zkušeností s pacienty od novorozeneckého věku až do sta let jen potvrzuji komplexnost a propojenost lidského těla, osobnosti člověka, jeho držení těla s individuálním vývojem každého jedince. Všichni podléháme psychomotorickému vývoji společnému lidskému druhu, a přesto jsme každý jiný, formovaní genetickou výbavou, vrozenými vlastnosti a stejně tím, co nás v životě potká. Mnoho z motoriky i pozdějších obtíží je patrné již od kojeneckého věku a některým obtížím, které se projeví třeba, až v dospělosti můžeme předejít, dokud je dítě malé, jeho mozek i svaly a kosti se teprve formují a uzrávají.