Proč cvičit?

Již od narození máme možnost PREVENCE  proti skolióze, plochým nohám, vadnému držení těla, bolestem zad v dospělém věku.

Čím dříve se s prevencí začně, tím lépe můžeme ovlivnit budoucí problémy!

Již miminka ve věku 4 - 6 týdnů, které otáčí hlavu pouze na jednu stranu, mohou být v dětském a adolesentním věku ohrožena asymetrickým vývojem pohybového aparátu a skoliózou. Pokud se začně se cvičením již v tomto věku, asymetrie ve vývoji se odstraní snadno a za několik měsíců, v pozdějším věku není mozek již tak průžný a cvičení je pro dítě i rodiče daleko náročnější, také výsledky nebývají optimální.

Jakákoli asymetrie v pohybu (spontánní motorice) miminka si zaslouží pozornost rodičů a konzultaci odborníka.

 

Diagnostika fyzioterapeuta a neurologa

 

Vojtova diagnostika zahrnuje v první řadě vývojovou kineziologii (pozoruje spontánní pohyb minimka), sedm polohových reakcí (fyzioetarpeut či lékař dítě uchopí a nakloní do speciální polohy) a dynamiku primitivních reflexů.
Včasná diagnostika hybné poruchy u dítěte v jeho ranném věku spočívá ve vyhodnocení tří parametrů:

  1. je nutné správně ohodnotit úroveň ontogeneze motoriky, posturální aktivita
  2. dítě je vyšetřeno reflexologicky
  3. je vyšetřena posturální reaktibilita prostřednictvím polohových testů

Včasná diagnostika hybné poruchy dítěte je nesmírně důležitá vzhledem k jeho dalšímu motorickému vývoji.
Při správném ohodnocení ohrožení motorického vývoje může být okamžitě zahájena rehabilitační léčba.
Je obecně známo, že plasticita CNS (obnovování neuronálních spojení, eventuelně vytváření dalších spojení, přejímání funkcí na úrovni CNS apod.) je v ranném věku dítěte největší. Pokud dítě začíná kontaktovat se svým okolím a nemá k dispozici normální motoriku, pak zcela automaticky použije náhradní motorické projevy. V tomto okamžiku se začíná viditelně objevovat motorické postižení dítěte, které rozpozná většinou i laik. Je velké nebezpečí (viz kvantifikace hybné poruchy a ohrožení motorického vývoje), že se tato náhradní motorika začne častým používáním fixovat a znemožní definitivně nástup normální motoriky. První náhradní motorické modely tak může zkušený diagnostik prostřednictvím analýzy motorické spontánní hybnosti pozorovat nejpozději v 6 týdnech věku dítěte, kdy již 75 % dětí kontaktuje a usmívá se.
Náhradní motorika se v prvním trimenonu (os naroženbí do 3. měsíce) plně rozvine a v druhém trimenon (3 až 6 měsíců) se u inteligentního dítěte začne fixovat.
Začínat odstraňovat hybnou poruchu ve třetím trimenonu (6 až 9 měsíců) může být u vážnější hybné poruchy již příliš pozdě a že porucha bude mít daleko větší následky, než by měla při zahájení terapie v prvním trimenonu. Nejmarkantněji to vidíme u hemiparetického syndromu.
Odhalení pohybové poruchy ve čtvrtém trimenonu (9 až 12 měsíců) nebo dokonce ve věku jednoho roku dítěte nese s sebou velké následky. Dítě, které by při včasně zahájené terapii mohlo být bez problémů a nebo s minimálními problémy, zůstává trvale postiženo.
Výsledek rehabilitační léčby je tedy nesmírně závislý na včasnosti zahájení terapie. Existuje však více faktorů, které ovlivňují výsledek naší práce. Především je to rozsah postižení, avšak podmínky a přístup k terapii v rodině hrají nemalou úlohu.
Přístup terapeuta a jeho schopnosti jsou v daném okamžiku vždy klíčové.

Diagnostický problém představuje i nenápadná hybná porucha.
Dítě se hrubě motoricky vyvíjí tzv. "docela dobře" a ujde tak pozornosti jak rodičů tak i odborníků a objeví se až při vertikalizaci dítěte. Dítě pak stojí na špičkách, eventuelně na jedné špičce a jsou pozorovatelné i další odchylky od normy, které vyžadují rehabilitační léčbu. Toto dítě, pokud by bylo včas diagnostikováno a správně léčeno, by bylo zcela bez motorických obtíží.
Včasnou diagnostikou a cílenou motorickou léčbu lze hybnou poruchu dítěte minimalizovat.

Vyšetření reflexů

Seznam nejčastěji vyšetřovaných reflexů

  • ATŠR
  • Rossolimo
  • Klonus
  • Vzpor horních končetin
  • Reflex kořene ruky
  • Babkin reflex
  • Fenomén očí loutky
  • Rooting reflex
  • Sací reflex
  • Orofaciální reflex
  • Akustikofaciální reflex
  • Glabelární reflex
  • Vzpor dolních končetin
  • Magnetická reakce
  • Chůzový automatismus
  • Suprapubický reflex
  • Zkřížený extenční reflex
  • Patičkový reflex
  • Tonický úchopový reflex horních končetin
  • Tonický úchopový reflex dolních končetin
  • Mooro reflex
  • Galantův reflex
  • Adduktorový zkřížený reflex
  • Plantární reflex
  • Šlachookosticové reflexy
  • Lift reakce horizontální



Hodnotíme dobu trvání a intenzitu primitivních reflexů, jejich přítomnost nebo naopak nepřítomnost ve vztahu k jejich definovanému trvání ve smyslu normy.
Jsou-li přítomny asymetrické a symetrické šíjové reflexy a to v jakémkoliv věku, je to vždy příznakem patologického procesu. Rovněž přítomnost reflexu Rossolimo, klonusu a reflexu kořene ruky jsou známkou patologického vývoje.
Vyhodnocení reflexů a primitivní reflexologie nás informuje nejen o kvantitě pohybového postižení, ale dává napovědět něco i o typu pohybového postižení (syndrom).

Jestliže se vlivem terapie reflexní lokomocí v průběhu léčby nebo dokonce aktuálně během aplikace Vojtovy metody, objeví reflex, který je jinak nepřítomen a my jeho perzistenci očekáváme, znamená to, že tento reflex byl někde blokován. Je to velmi důležitý diagnostický fenomén.
Zjistíme-li perzistenci nebo blokádu primitivních reflexů v souvislosti s absolutním zjištěním abnormálních dílčích modelů v polohových testech, ze kterých se nedá určit posturální věk dítěte, pak se jistě jedná o motorickou patologii.

Zjistíme-li perzistenci primitivních reflexů, která odpovídá retardovanému posturálnímu věku a současně zjistíme normální dílčí vzory v polohových testech, které odpovídají retardaci posturálního věku vyššího jak 3 měsíce ve vztahu ke kalendářnímu věku, můžeme předpokládat, že se jedná o mentální postižení.

Vyšetřovat musíme v teple, teplýma rukama, dítě v klidu. Studené ruce jsou inadekvátní podnět a odpověď na podráždění je pak určitě zkreslená. Před vyšetřením je nutné navázat s dítětem kontakt.

Vyšetření posturální reaktibility - polohové testy



Polohových reakcí je sedm a používáme je k odhalení stupně posturální zralosti CNS.

Polohové reakce sestavil a výsledek jejich vyšetření kvantifikoval prof. Dr. Václav Vojta. Některé reakce již byly dříve známé, avšak V. Vojta přesně definoval jejich odpovědi v závislosti na věku dítěte.
Jen jedna polohová zkouška je původní a také nese jméno autora (Vojtovo boční sklopení). Prostřednictvím polohových reakcí je možné odečíst od provokovaných reakcí eventuelní neideální reakce, které nás informují o možné pohybové poruše. Polohové testy mají výpovědní hodnotu jen jako celek, mohou odhalit přítomnost hybného postižení a spolu s vyšetřením reflexů pak lze hybné postižení kvantifikovat a v procentech odhadnout velikost ohrožení (V.Vojta: Mozkové hybné poruchy, Grada, 1993).

Každá polohová reakce má jiný provokační manévr, který představuje přesně danou proprioceptivní, exteroceptivní a interoceptivní aferenci. Hovoříme o mnohačetné aferenci, která představuje adekvátní podráždění CNS. Že se jedná o adekvátní podráždění a že tímto podrážděním lze vstoupit do geneticky determinovaného lidského motorického programu dokazuje to, že motorické odpovědi jsou vždy stejné. V případě neadekvátního podráždění by tomu tak nebylo.
Působí zde tedy spolu aference proprioceptivní, exteroceptivní, interoceptivní, také vestibulární a v neposlední řadě zde hrají roli i telereceptory. Největší zdroj aference představuje páteř. Dá se říci, že každá zkouška představuje jiný zdroj aference.

Z kineziologických odpovědí můžeme usuzovat na vývojový věk, tzn. na stádium motorické ontogeneze, ve kterém se dítě momentálně nachází. Počet dílčích modelů všech polohových testů je 38 a korespondují se spontánní hybností dítěte.

Před provedením manévru je nutné uvolnit pěstičky dítěte. Každý manévr musí být proveden jistě, rychle a plynule.
Aby nebylo poškozeno svalstvo a klouby končetin, pokud manévr zkoušky předpisuje tah za končetiny, je nutné stiskem svalstva daného segmentu rukou vyšetřujícího tonizovat svaly příslušného segmentu. Hodnotíme první reakci, hodnocení musí být provedeno nejpozději do dvou sekund. K tomu, aby polohové reakce měly výpovědní hodnotu, je nutné provést vždy všech sedm polohových reakcí.

Zjistíme-li odchylky, můžeme říci, že automatické řízení polohy těla je porušeno.
Odchylky jsou přítomny většinou při onemocnění CNS. Abnormální modely se vyznačují z kineziologického hlediska stereotypií. Abnormální modely lze zjistit v případě poruchy CNS už i u novorozence. Faktu, že se v některé zkoušce objevil abnormální model a v jiné ne, rozumíme tak, že normální model je přístupný, ale ne z této konkrétní aference. CNS však tímto modelem disponuje a může ho uplatňovat.
Je proto nutné zahájit léčbu, aby konkrétní ideální model byl přístupný ve všech situacích.

  • Vojtovo boční sklopení

PROVEDENÍ
Dítě uchopíme za pas tak, aby se naše ulnární hrany dotýkaly pánve dítěte a palce aby nedráždily jeho záda. Před provedením sklopení je nutné otevřít dítěti pasivně ruce. Z vertikální polohy pak dítě rychle překlopíme stranou do horizontální polohy na obě strany. Sledujeme reakce všech končetin. Důležitější výpovědní hodnotu však mají svrchní končetiny.

1.FÁZE: DO 10 TÝDNŮ (2,5 MĚSÍCE)
Na horních končetinách vidíme Moro reakci (i objímací fáze). Spodní horní končetina má pohyb Moro menší. Sledujeme více svrchní horní končetinu. Svrchní dolní končetina se flektuje, v hlezenním kloubu se objeví DF a vějíř prstů (u žádné zkoušky se tento model neobjeví). Na spodní dolní končetině se objeví extenční držení se supinací hlezenního kloubu.

1.PŘECHODNÁ FÁZE: 11.-20.TÝDNE (DO 5 MĚSÍCŮ)
Horní končetiny mají abdukci paží, na rukách abdukci prstů. Tato reakce trvá celých 10 týdnů. Obě dolní končetiny jdou do flekčního postavení, hlezenní kloub v nulovém postavení a ve středním postavení. Nulové a střední postavení se objeví poprvé v trakční zkoušce, zde se objeví hned vzápětí. Můžeme zde pozorovat asociované pohyby v zápěstí a v hlezenním kloubu, je to stejné v provokovaném i ve spontánním chování.

2.FÁZE: 16.TÝDEN (ZAČ. 5.MĚSÍCE - KONEC 7.MĚSÍCE)
Horní i dolní končetiny jsou ve volné flexi. Hlezna jsou bilatt ve středním postavení až do supinace, stejně jako ve spontánní hybnosti. Flekční synergie dolních končetin je plně vyvinuta.

2.PŘECHODNÁ FÁZE: OD 6,5 MĚSÍCE DO KONCE 8.MĚSÍCE
Horní i dolní končetiny ve volné extenzi pomalu přechází před tělo. Hlezenní kloub je v nulovém a středním postavení.
Postavení končetin odpovídá spontánní hybnosti. Dítě v tomto věku je schopno jak horní tak i dolní končetiny současně vysunout do sagitální roviny při zaujmutí polohy na čtyřech.

3.FÁZE: OD KONCE 7.MĚSÍCE DO KONCE 12.MĚSÍCE
Mizí flekční držení těla. Na konci tohoto období vidíme odpažení a odnožení do 90° abdukce svrchních končetin. Trup je horizontálně napřímen.
Horní končetina zaujímá k trupu velikost úhlu 90°, stejný pohyb vidíme v šikmém sedu a v boční chůzi ve čtvrtém trimenonu. Odnožení dolní končetiny s pravoúhle nastaveným hleznem představuje ve spontánním chování stoj dolní končetině ve vertikále. Dítě, které na tento provokační manévr reaguje těmito dílčími modely, určitě koordinovaně leze po čtyřech a staví se nakročením do vertikály. Sledujeme také postavení trupu, které ve výše popsané fázi má být v horizontále. Pokud ve vyšším věku vidíme konkavitu trupu směrem k dole uloženým končetinám, pak to představuje oslabenou polovinu trupu té spodní strany, která předvádí konkavitu.

  • Trakční zkouška

PROVEDENÍ
Dítě uchopíme za distální část předloktí, náš prst vsuneme do dlaně dítěte z ulnární strany tak, abychom vyvolali reflexní úchop, dbáme na to, aby hlava byla ve středním postavení a dolní končetiny se nedotýkali vyšetřujícího. Rovněž dbáme nato, abychom nedráždili dorzum ruky. Pomalu přitáhneme dítě do šikmé polohy, maximálně do 45°. Sledujeme reakci hlavy, trupu a končetin.

1.FÁZE: 0-6 TÝDNŮ
Hlava visí dozadu, je v reklinaci. Horní končetiny se nepřitahují. Dolní končetiny se nacházejí v inertní flexi. Z tohoto držení se však zde vyvíjí rychle flekční synergie.

2a.FÁZE: 7-12 TÝDNŮ (3 MĚSÍCE)
Hlava je držena v prodloužení trupu. Trup je napřímen a horní končetiny se přitahují. Dolní končetiny zaujímají flekční synergi a mají ve všech kloubech flexi do 90° stupňů, hlezna jsou v nulovém a středním postavení.

2b.FÁZE: 4.-6.MĚSÍC (VČETNĚ)
Hlava se přitahuje až na hrudník, trup jde do flexe. Dolní končetiny zaujímají flekční synergii až k bříšku, prsty nohou mají kontakt.

3.FÁZE: 7-9.MĚSÍC (VČETNĚ)
Hlava jde do flexe jen velmi lehce a trup se opět napřimuje. Horní končetiny se přitahují. Dolní končetiny jdou lehce nad podložku v semiextenzi v kolenou a v lehké abdukci a flexi v kyčlích. Tato reakce na dolních končetinách představuje vstup do třetího trimenonu. Dítě se aktivně přitahuje a má poprvé zatížen zadeček.

4.FÁZE: 10-12 MĚSÍCŮ (VČETNĚ)
Hlava je v linii s horní polovinou těla a trup má flekční pohyb jen v oblasti LS přechodu. Horní končetiny se lehce přitahují a dolní končetiny zůstávají ležet na podložce v lehké abdukci a semiextenzi v kolenou. Dítě zatíží při přitahování se do sedu až paty.

  • Landauova zkouška

Při této zkoušce je velmi důležité, aby dítě bylo v klidu a neplakalo, protože výsledná reakce by nebyla objektivní.

PROVEDENÍ
Dítě držíme pod bříškem na dlani a zachováváme přísně horizontální polohu těla. Hlava musí být ve středním postavení. Sledujeme hlavu, osy trupu a úhly horních a dolních končetin.

1.FÁZE: 0-6 TÝDNŮ
Hlava i pánev jsou pod horizontálou, trup je ve flexi. Trup a hlava jsou v rovině frontální ve středním postavení, nejsou ukloněny. Horní končetiny jsou lehce ve flexi, prsty lehce do pěstičky. Dolní končetiny zaujímají inertní flexi, je to stejné jako v trakční zkoušce, kde však toto držení z polohy na zádech trvá pouze 6 týdnů.

2.FÁZE: 7-12 TÝDNŮ (KONEC 3.MĚSÍCE)
Hlava i šíje jsou symetricky napnuty (napřímeny) v horizontální rovině až do oblasti mezi lopatkami. V rovině frontální jsou ve střední rovině. Horní končetiny jsou lehce ve flexi, prsty lehce do pěstičky. Pánev je stále pod horizontálou. Dolní končetiny zaujímají stále inertní flexi.

3.FÁZE: 4.-6.MĚSÍC (VČETNĚ)
Osový orgán je rozvinut až do LS přechodu, tzn. že hlava i pánev jsou drženy v horizontální rovině. Ve frontální rovině jsou ve středním postavení. Horní končetiny jsou drženy volně ve flexi a dlaně jsou uvolněny. Dolní končetiny jsou drženy v pravoúhlém postavení.

4.FÁZE: NA PŘELOMU 8. A 9. MĚSÍCE (VSTUP DO 3.TRIMENONU)
V tomto období se dítě snaží vysoko hlavu zvedat a je proto nutné jemně přidržet hlavu za temeno v rovině horizontální tak, aby nebyla v záklonu. Tím zmizí i hyperextenze celého trupu a teprve nyní můžeme hodnotit celé držení těla. Celý osový orgán je v rovině frontální ve středním postavení a jasně vidíme rozvinutí celého osového orgánu i v rovině sagitální. Na horních končetinách mizí flekční držení a objeví se volná extenze. Na dolních končetinách mizí flekční držení a objeví se volná extenze.

  • Zkouška Peiper-Isbert

Tato zkouška je cenná pro informaci o posturální situaci trupu. Do 4. měsíců ji provádíme z polohy na zádech, po 4. měsíci z polohy na břiše. U této zkoušky je také nutné dodržet tonizaci svalstva pletence pánevního a více než u jiné zkoušky zde hraje roli rychlost zhodnocení reakce. Za první sekundu opravdu vidíme žádanou reakce. V druhé sekundě postavení paží mění svou polohu a proto hodnocení v tomto časovém okamžiku již nemá výpovědní hodnotu.

PROVEDENÍ
Z výchozí polohy (podle věku dítěte) uchopíme dítě co nejvýše za oblast stehen, hlavu je nutné zajistit ve středním postavení, nesmí být ani ukloněná, ani otočená. Rychle zvrátíme dítě z horizontální polohy do polohy vertikální hlavou dolů. Sledujeme postavení trupu, pánve a rozpažení horních končetin (jejich rekce musí být vždy v rovině frontální). Sledujeme rovněž postavení prstů. Prsty jsou ve všech fázích extendovány. Budou-li se paže odchylovat od roviny frontální a nebo budou-li prsty ve flexi, pak považujeme tuto reakce za neideální.

1a.FÁZE: 0-6 TÝDNŮ
Hlava je v reklinaci. Trup je v rovině frontální ve středním postavení (není ukloněn k žádné straně). Pánev má vůči kyčlím ventrálně flekční postavení. Na horních končetinách vidíme model Moro reakce včetně fáze objímací.

1b.FÁZE: 7-12 TÝDNŮ (3 MĚSÍCE)
Hlava se nachází v prodloužení trupu. Trup je bez úklonu a pánev má stále vůči kyčlím ventrálně flekční postavení. Horní končetiny se rozpaží stranou v rovině frontální, abdukce paží je 90°.

2.FÁZE: 4.-6.MĚSÍC (2. TRIMENON)
Hlava jde do záklonu a celá páteř je extendována až do ThL přechodu. V oblasti pánve povolilo flekční držení kyčlí vůči pánvi. Horní končetiny jsou vzpaženy ve frontální rovině v úhlu 120° - 135°.

3.FÁZE: 7.-12. MĚSÍC (3. A 4. TRIMENON)
Hlava i celý trup jsou v extenzi (v záklonu). Extenze dosahuje až do oblasti LS. Horní končetiny opět ve frontální rovině dosahují úhel 160° - 180° a směřují k podložce.

4.FÁZE: OD 9. MĚSÍCE
V tomto období se dítě velmi často chytá vyšetřujícího a proto vidíme flexi trupu.

  • Axilární závěs

PROVEDENÍ
Dítě chytíme za oblast trupu tak, aby se naše malíkové hrany dotýkaly lopaty kosti kyčelní a zvedneme zády k nám do vertikální polohy. Naše palce se nesmí dotýkat m. trapézius. Rovněž musíme dát pozor, aby dítě neviselo na našich rukách za pletence ramenní. Sledujeme reakci dolních končetin.

1a.FÁZE: 0-3 MĚSÍCE
Dolní končetiny jsou v inertní flexi

1b.FÁZE: 4.-7.MĚSÍC (2. TRIMENON)
Na dolních končetinách se objeví aktivní synergická flexe ve směru k bříšku a přestavuje vstup do 2. trimenonu. Do 4. měsíce vidíme flexi v kyčlích do 90°, do 7. měsíců vidíme v kyčlích maximální flexi.

2.FÁZE: OD 8. MĚSÍCE
Dolní končetiny zaujímají volnou extenzi, hlezenní klouby jsou v nulovém a středním postavení. Nyní můžeme dítě pohoupat (zkouška pohupu) a sledujeme rovnoměrný rozkmit obou dolních končetin současně stejným směrem.

  • Collisové horizontála

PROVEDENÍ
Z polohy na zádech dítě uchopíme za stejnostranné končetiny, stiskem naší dlaně tonizujeme svalstvo pletenců a pak zvedneme nad podložku do takové výšky, která představuje délku horní končetiny dítěte. Sledujeme postavení volných ( tzn. dole uložených) končetin. Rovněž postavení hlavy má svou výpovědní hodnotu.

1a.FÁZE: 0-6 TÝDNŮ
Na horní končetině vidíme Moro pohyb (včetně objímací fáze). Dolní končetina je flektována v kyčli a koleni do 90°. Hlezno zaujímá nulové a střední postavení. V kyčelním kloubu je vždy addukce. (Toto flekční držení nemůžeme proto považovat za inertní, protože zde vidíme addukci.)

1b.FÁZE: 7-12 TÝDNŮ (3 MĚSÍCE)
Na horní končetině v 7. a 8. týden vidíme abdukční pohyb paže do 90° a rozevření ruky, loket je v extenzi. Horní končetina tak jde kolmo k podložce. Je to velmi objektivní reakce k určení posturálního vývojového věku. Do konce 3. měsíce pak sledujeme na horní končetině flexi v lokti, střední postavení až supinaci předloktí a lehce pěstičku. Teprve z tohoto držení se může na začátku čtvrtého měsíce vyvinout pronace a dále ve vývoji opora o dlaň. Na dolní končetině vidíme stejnou reakci jako v 1a. fázi. Stále je v kyčli addukce a flexe 90°. Hlava je v této fázi již držena proti vlastní váze a není tedy přítomna konvexita trupu ke svrchní straně.

2.FÁZE: 3.-6.MĚSÍC
Horní končetina má flekční držení v lokti, předloktí se točí do pronace (od konce 3. měsíce, začátkem 4. měsíce) a je přítomna jasná dorzální flexe zápěstí. Z tohoto držení pak může teprve otevřít ruku a připravit se na oporu. Pronační pohyb znamená, že toto dítě určitě disponuje diferenciací funkcí horních končetin a má tedy zajištěnou oporu na loktech a symfýze. V polovině druhého trimenonu dítě pouští horní končetinu k podložce. Začátek opory horní končetiny o podložku vidíme nejprve přes malíkovou hranu, později přes druhý paprsek a s ukončeným 6. měsícem se dítě opře o celou rozvinutou dlaň s velmi lehkou flexí v lokti. V oblasti zápěstí je přítomna dorzální flexe s radiální dukcí.
Na dolní končetině vidíme stále flekční držení. Koleno začíná směřovat pomalu směrem k podložce a zdánlivě se tak mění addukční úhel na abdukční. Koleno však směřuje k podložce ne změnou addukce na abdukci, ale přetočením celého trupu ventrální stranou k podložce.

3.FÁZE: 7.(8.)-12. MĚSÍC
Horní končetina se opírá o rozvinutou dlaň. Dolní končetina má flekční úhel v kyčli stále 90°, a koleno směřuje více k podložce. V osmém měsíci je dolní končetina nasměrována svým stehnem téměř kolmo k podložce a v koleni se objevuje více extenze. Nyní se hlezno přetáčí do pronace a míří k podložce. V osmém měsíci se opře o podložku malíkovou hranou.

  • Collisové vertikála

PROVEDENÍ
Při této zkoušce bude zvlášť důležité vykonat ji šetrně, plynule a netrhnout dolní končetinou. Provádíme ji z polohy na zádech, hlava musí být ve střední linii. Uchopíme jednu dolní končetinu za oblast stehna (pravou rukou pravou dolní končetinu) a tonizujeme stiskem svalstvo pletence pánevního. Teprve potom zvrátíme dítě hlavou dolů. Sledujeme flekční úhly volné dolní končetiny a abdukční úhel v kyčelním kloubu. Tato zkouška je velmi objektivní k určení vývojového stádia.

1.FÁZE: 0-6 MĚSÍCŮ
Volná dolní končetina se rychle flektuje a velikost flekčního úhlu ve všech kloubech je maximální. Synergická flexe se zde objevuje nejdříve ze všech zkoušek, tzn. že se zde může objevit před 6. týdnem nebo nejpozději v 6. týdnu ( antagnonistická synergie zevních rotátorů a adduktorů)
Pokud se objeví v prvních týdnech života (max. do 3. týdne) extenze volné dolní končetiny, za kterou následuje rychlá flexe, pak považujeme tuto reakci za normální. Často se objeví u dětí, které se rodily koncem pánevním. Pokud je tato flexe zpomalená a nebo nedostatečná, pak tuto odpověď považujeme za neideální.

2.FÁZE: OD 7.MĚSÍCE
Volná dolní končetina se volně přednoží. V kyčli zůstává flexe, v kolenním kloubu se však dolní končetina extenduje. Addukční úhel zůstává stejný jako v první fázi.

Kvantifikace hybné poruchy u ohroženého dítěte

Po zhodnocení polohových testů, primitivní reflexologie a spontánního chování dítěte můžeme udělat závěr, který v průběhu vývoje do 1 roku věku nazveme centrální koordinační poruchou (CKP), protože tu jednoznačně vidíme centrální poruchu řízení polohy těla. Existující plasticita CNS a dosud nefixované modely náhradní motoriky nás opravňuje k vyjádření velké naděje na pozitivní ovlivnění pohybové poruchy a proto nehovoříme o paréze. Dítě se s centrální parézou (jejím klinickým projevem) nerodí, klinický projev parézy se vyvíjí.

Diagnózu CKP může stanovit každý pediatr, rehabilitační lékař i fyzioterapeut. Speciální vyšetření syndromu a stanovení přesné neurologické diagnózy stanoví neurolog nejpozději okolo jednoho roku. Předpokládá kromě klinického vyšetření ještě laboratorní vyšetření, event. vyšetření kontrastními metodami (sono, CT a pod.).
Hodnocení polohových testů a některých reflexů nám v rehabilitaci hybné poruchy dovolí zhodnotit výsledek své práce a to jak momentální tak s časovým odstupem. Hodnocení své práce provádí fyzioterapeut po každé terapii.

Centrální koordinační poruchu můžeme podle kvantity neideálních modelů rozdělit na čtyři stupně. 1. a 2. stupeň k terapii není nutné indikovat, počet těchto poruch je 95 %. 3. a 4. stupeň představuje 5% všech poruch a je nutné jich indikovat k léčbě. Jeden neideální model v celé zkoušce představuje neideální zkoušku. Při kontrole si však všímáme počtu neideálních modelů v rámci jedné zkoušky a je-li jejich počet zmenšen, považujeme stav dítěte za zlepšený.

Co je to CKP?
CKP vyjadřuje kvantitativně aktuální stav lability CNS ve vztahu k labilnímu stavu vnitřního zapojení nejrůznějších koordinačních, popřípadě regulačních okruhů. Neznamená to tedy v žádném případě přechodné stádium k patologii, je to labilní stav, tzn. že ho lze změnit. Jsme tak informováni o biologickém věku dítěte.
CKP se rozdělují do čtyř skupin, z toho první dvě jsou indikovány ke kontrole po 3 - 4 týdnech a další dvě jsou indikovány k rehabilitační léčbě ihned.
Pokud dítě vykazuje konstantní asymetrii, je to důvod k zahájení rehabilitace ihned. Je-li při vyšetření dítě neklidné, můžeme počítat s tím, že počet neideálních reakcí se zvětší o jednu nebo maximálně o dvě reakce.

Převzato z Vojtova principu - reflexní lokomoce - diagnostika.